Dobrovolnický týden 2023

Když jsem se po skončení letošního dobrovolnického týdne vracela domů, do Prahy, připadala jsem si trochu jako když se vracím do vězení. Nevím, jestli to tak měli i ostatní účastníci, ale pro mě byl po týdnu svobody v přírodě, úžasném společenství a smysluplné práce návrat z lesa do “betonové džungle” obzvláště náročný. Avšak společné chvíle strávené s nadšenci pro přírodu a Stvoření ze všech koutů světa, všech věkových kategorií a všemožných denominací mě budou nabíjet energií ještě po několik týdnů a snad i déle.

Podobně jako loni pro nás měl tým A Rocha připraveno kromě spousty práce také mnoho poučných výletů a přednášek. Mnoho lidí si možná přálo, aby měl den o několik hodin více (a oni o mnoho energie více), aby kromě práce, výletů a zábavy bylo ještě více času a energie na sdílení, chvály a společné modlitby – ty totiž byly největším povzbuzením. Ovšem, jak znám Milana, zřejmě by tyto přidané hodiny chtěl využít k další práci, protože té na Krupárně neubývá. Máme radost z toho, že z jeho dlouhého seznamu úkolů se nám podařilo všechny dokončit, a jeho pochvala nás hřála u srdce stejně jako pocit z dobře vykonané práce.

A tak když tým 1, který celý týden neúnavně pracoval v sukárně na nové podlaze, ohlásil v pátek při obědě, že podlaha je hotova, byli odměněni vítězným pokřikem nás všech, protože to byla práce jednoznačně nejnáročnější! Posuďte sami: za 5 dnů stihli vytrhat starou dřevěnou podlahu, položit separační folii, vyrovnávací vrstvu písku a protipožární desky. Na ně přišla kročejová izolace a vzájemně lepené OSB desky. Vše bylo potřeba přesně proměřit a vyrovnat, krajní desky přiříznout, materiál vynosit do patra a mezi jednotlivými etapami provést pečlivý úklid. Tým se obtížnosti ani množství práce nezalekl a výsledkem je profesionálně připravená podlaha pro finální vrstvu.

Ostatní také rozhodně nezaháleli a ani jejich práce nebyla vůbec lehká. Z původní podlahy odstraňovaly šikovné účastnice hřebíky, aby bylo možné dřevo znovu použít; skupina zdatných mužů vykopala základy pro přístavek dřevníku, který poté postavili a vyskládali do něj nasekané dřevo. Další technicky zdatní účastníci nařezali podle připravených plánků prkna na ptačí budky. Skupina mladších a energií nabitých dobrovolníků se mezitím účastnila akce Kulový blesk, kdy přenášeli věci (knihy, exempláře a podobné poklady) z půdy Krupárny na vyklizenou půdu seníku.

A ti, kteří se dobrovolně přihlásili k vyklízení tohoto skladového prostoru si zaslouží zvláštní vyznamenání, byla to práce, do které se vůbec nikdo nehrnul, nejen kvůli panujícímu horku, ale i kvůli prašnosti sena, které bylo potřeba odklidit. Proto také ti, kteří se na této práci podíleli, museli mít pocit, že se vrací do doby covidu, protože bez respirátoru (a u některých i lyžařských brýlí chránících oči) se pracovat zkrátka nedalo.

Po celý týden také různé skupinky připravovaly dřevo na další rok, čistily záhonky i jezírka od plevele a vyžínaly různé kouty krupárenské přírodní zahrady, které to již opravdu potřebovaly. Ještě, že se nás letos sjelo tolik – oproti loňským cca 30 lidem nás letos bylo chvílemi i 47!

Každý den také několik obětavých dobrovolnic pomáhalo v kuchyni, neboť připravit jídlo pro tolik hladových krků vyžadovalo spoustu energie a práce. A o mytí nádobí ani nemluvím! Práci i vodu nám v druhé polovině týdne ušetřil Danův geniální hrnečkový experiment, kdy měl každý účastník na parapetu označené místo na svůj hrneček a tam ho vždy po napití vracel zpět a používal tak jeden hrnek po celý den.

Ve středu nám den zpestřila návštěva štábu České televize. Pavel pro ně odchytil krásného ledňáčka, vypustili jsme společně asi desítku holubic od Petra a během série krátkých rozhovorů jsme, doufejme, využili příležitosti ukázat veřejnosti, čím je Krupárna pro mnoho lidí tak jedinečná.

Odpoledne a večery byly věnovány relaxaci, společnému povídání a hlavně výletům a poznávání krás Orlického podhůří. Hned v neděli odpoledne jsme navštívili dva krásné kostely – kostel sv. Josefa na Šedivinách a kostel sv. Matouše v Deštném. V prvním jsme si poslechli výklad místního správce o historii kostela a jeho benefaktora a za doprovodu minivarhan si zazpívali kánon Svit nedělního jitra/Gottes Stimme lasst uns sein v češtině i němčině. Stejná píseň pak zazněla i v druhém kostele, kde jsme si po prohlídce kostela dopřáli několik desítek minut odpočinku na louce s nádherným výhledem do kraje, zatímco se mladší účastníci zhoupli na dvou grandiózních houpačkách zavěšených na majestátním jasanu.

Během týdne jsme absolvovali botanickou procházku s amatérským, avšak velmi zkušeným, botanikem Josefem Kučerou, který měl poté pro nás i veřejnost připravenou přednášku o rostlinách Orlických hor. Dále jsme si užili výlet za houbami, při kterém jsme nasbírali nejen dostatek výborných hub na jednu z večeří, ale i zajímavé exempláře, o kterých nám potom Petr velmi poutavě vyprávěl a upozorňoval nás na podobnost i rozdíly mezi jednotlivými druhy. Před žárem odpoledního slunce jsme ukryli do stínu údolí Janovského potoka a užili si krásnou procházku k vodopádu a přehradě Zákraví nebo jsme podél Metuje šli až do Pekla. Nechyběly ani aktivity přímo v naší krásné zahradě – měli jsme možnost poslouchat poutavé vyprávění o životě ptáků z úst Pavla Světlíka, navštívit včelí úly s Janou a poznat tyto veledůležité tvorečky detailněji nebo s Filipem zkoumat breberky z tůněk a nechat se poučit o tom, čím se přírodní živá zahrada odlišuje od zahrad běžných. Jedním z cílů našich výletů bylo také poutní místo v Rokoli proslavené pramenem, který nikdy nevysychá a které nyní slouží jako domov schönsttadským řádovým sestrám. Od tamtud jsme pak procházkou navštívili přírodní zahradu pana Kubíčka a jeho velmi přátelského psa Ferdy.

Naše večery se nesly ve znamení vzdělávání i kultury. Kromě již zmíněné přednášky pana Kučery jsme si poslechli i vyprávění od zoologa Václava Pavla o fauně Orlických hor, kde jsme se kromě jiných živočichů věnovali i místním vlkům. Nejpoučnější byla přednáška Ing. Milana Hluchého o ztrátě biodiverzity a dalších palčivých problémech lidstva. Na praktických příkladech jsme mohli vidět pozitivní dopady na přírodu i výnos při ekologickém hospodaření na vinicích v oblasti Pálavy a krásným způsobem nám byly představeny duchovní přesahy myšlenek slavných osobností. Duchovně obohacující kulturní vložkou byl čtvrteční koncert Slávka Klecandra, se kterým jsme si zazpívali žalmy. Slávek na počest našich dobrovolníků ze zahraničí zařadil i několik písní v angličtině, děkujeme! Nechyběl ani již tradiční táborový oheň a po něm společné chvály, modlitby a sdílení.

Skoro by se mohlo zdát, že náš program byl tak nabitý, že se v něm jen těžko hledaly momenty na ztišení a modlitby, ale nebylo tomu tak. Každé ráno a občas i po večerním programu jsme společně přemýšleli o Božích záměrech, o ochraně a boji za Jeho stvoření, o našem lidském dluhu nejen vůči přírodě ale i vůči Bohu samotnému. Vyslechli jsme mnoho povzbuzujících paralel a životních příběhů a společně jsme denně vzdávali díky za to, že máme tu možnost společně pracovat na tomto krásném místě, spojeni láskou ke Stvořiteli.

A ač nevíme, jak to bude s dobrovolnickým týdnem v příštím roce, zda bude probíhat velká rekonstrukce, nebo budeme opět přispívat my svou trochou práce k obnově tohoto unikátního místa, jedno víme jistě. Zatímco my jsme pracovali na Krupárně a v její zahradě, Pán Bůh pracoval v našich srdcích. Učil nás, jak se na svět a lidi kolem sebe dívat Jeho milujícím pohledem, jak mu důvěřovat i v nejistotě, která nás mnohdy hrozí pohltit i jak mu přinášet svá klopýtnutí a přijímat Jeho odpuštění.

Sbírka na rekonstrukci 17 února 2024
Cestopisný večer 22. března 2024 15 února 2024
Novinky
Přednáška 1. března 2024 3 února 2024
Benefiční přednáška 16. února 2024 – ELADA Bystré 20 ledna 2024