Výstava hub v Dobrém 2023

Nerostou prašivky! Zoufalství obsaženému v tomto zvolání, které jsem dostala e-mailem ve středu ráno, kdy jsem vyrážena na Krupárnu, může plně porozumět pouze někdo, kdo někdy organizoval výstavu hub.

Ačkoli v minulých týdnech pršelo, teploty se v posledních dnech vyšplhaly ke 30 stupňům a to už je na houby trochu moc teplo. Přesto jsme důvěřovali tomu, že v lese najdeme i něco dalšího než jen suché listí a jehličí. A les nám přál. S pomocí asi 15 přátel se nám během středečního dne a čtvrtečního dopoledne podařilo nasbírat několik košíků hub a tak se připravené stoly začaly plnit různými exponáty. Každá z hub byla pečlivě určena přítomnými mykology a dalšími znalci hub a uložena na příslušné místo. Bylo fascinující pozorovat, jakým způsobem jsou houby určovány a poslouchat debaty a diskuze nad jejich jednotlivými znaky.

Výstava byla oficiálně zahájena debatou s mykologem Václavem Matějkou, který se s námi během úvodní hodiny podělil o mnoho zajímavostí. Jednou z nich je zjištění, že obsah jedů v jedovatých houbách (případně i houbách považovaných veřejností za jedlé) se liší podložím, na kterém houby vyrůstají. Tedy houba z vápencového podloží bude mnohem méně jedovatá než stejný druh houby rostoucí někde v kyselé půdě, což může být důvod k často různorodým informacím ohledně (ne)jedlosti hub. Podobně u nepříliš vzhledné, avšak jedlé dřevokazné houby – sírovce žlutooranžového – záleží na tom, na jakém typu dřeva se nachází. Rozhodně by se neměl konzumovat z akátového keře, ale mladé plodnice ze dřeva ovocných stromů jsou velmi chutné.

Dozvěděli jsme se také, jak bezpečně poznat holubinky od dalších druhů hub a jak některé z identifikovat podle lupenů (černající nebo nazelenalou). Cennou informací pro zapálené houbaře bylo i to, jakým způsobem nafotit houbu, kterou by chtěli s pomocí mykologa identifikovat. Nechyběla samozřejmě ani příležitost pro odborné určení vlastních donesených úlovků.

Již tradičně se na výstavu vydávají děti školního i předškolního věku z Dobrého a okolí. Letos se od mykologa Vláďy Špatného dozvěděly (pro některé to bylo spíše připomenutí) jak spolu houby a les spolupracují, že účelem hub není jen nasytit zvířátka či lidi, ale zejména podílet se na rozkladu biologického materiálu v lese. Velký důraz byl kladen na to, jak je důležité se vždy ujistit, že houbu, kterou sbírají ony samy nebo jejich rodiče, znají a vědí, že je bezpečné jí jíst.

Jedním z největších lákadel byly pro děti dvě uzavřené sklenice – jedna s hadovkou smrdutou a druhá s ‚rozkvetlým‘ květnatcem Archerovým. Ti odvážnější obě houby očichaly a myslím, že je docela překvapilo, že třeba právě hadovka smrdutá je jedlá! Pravda, pouze zamlada, když je plodnice stále uzavřená a vypadá jako vajíčko, ale i tak by málo koho napadlo tuto nelibě vonící houbu konzumovat.

Na starší školáky čekalo i 10 záludných otázek, se kterými si poměrně dobře poradili, mladší se s Filipem vydali do obrázkového lesa, ve kterém měli rozhodnout, jaké houby vezmou domů na talíř a které nechají v lese. Škoda, že takový ryzec pravý nebo i liška často zůstávaly v lese…ale rozhodně lepší, než domů na talíř přinést muchomůrku zelenou! Takové chyby se ale naštěstí nikdo nedopustil.

Nadšení z tolika zajímavých a krásných hub, které bylo patrné v dětských obličejích se dalo srovnat snad jen s nadšením přítomných dospělých po nálezu 2 výstavních muchomůrek zelených nebo dlouho nezvěstné muchomůrky červené.

Protože bylo zejména kvůli teplému počasí potřeba exponáty obnovovat, sestávaly se naše rána a večery z houbařských výprav do různých lesů v okolí. Sbírat houby pro mykologickou výstavu je radost, protože nasbíráte mnohem více než běžný houbař. Je vám jedno, jestli je houba jedlá nebo nejedlá, nebo dokonce jedovatá, berete všechno. Během výstavy se naše sbírka rozrostla z asi 150 druhů na celkem 186 včetně několika méně hojných druhů, jako jsou již zmíněný květnatec Archerův, lupenoporka červenožlutá, bedla Badhamova či čím dál tím vzácnější kuřátka květákovitá.

Odjížděla jsem z výstavy nejen s mnoha nově nabytými informaci a nabitá energií, ostatně jako vždy, když mám příležitost být na Krupárně, ale i posílena ve víře. I přes počáteční obavy a sucho (ať již skutečné nebo duchovní) se ukázalo, že stačí trocha trpělivosti a důvěry v Boží přízeň a často býváme překvapeni mírou požehnání, kterého se nám dostane.

Podzimní festival ptactva sobota 7. října 22 září 2023
Výstava hub Prachatice 20.- 22. 9. 2023 21 září 2023
Novinky
Výstava Houby Podorlicka 7. – 10. září 2023 30 srpna 2023
Ohlédnutí za Dobrovolnickým týdnem 2023 27 srpna 2023